Co je ketogenní dieta

Ketogenní dieta (zkráceně KD) je léčebný režim, který zásadně mění poměr živin ve stravě – výrazně snižuje množství sacharidů a zvyšuje příjem tuků. Tím se tělo dostává do stavu zvaného ketóza – místo glukózy začíná jako hlavní zdroj energie využívat tuky a jejich produkty, tzv. ketolátky.

Zní to moderně, ale tahle dieta má za sebou více než stoletou historii. Vědci si už na začátku 20. století všimli, že hladovění může snížit výskyt epileptických záchvatů – a právě na tomto principu stojí celý její příběh.

Kdy a jak ketogenní dieta vznikla

Píše se rok 1921. V americké klinice Mayo Clinic v Rochesteru pracuje lékař Dr. Russell Morse Wilder (1885–1959). Zajímá se o metabolismus, hladovění a vztah mezi stravou a nervovou soustavou. V té době už několik neurologů (např. Hugh Conklin) pozoruje, že hladovění na několik dní dokáže snížit počet epileptických záchvatů, ale jeho dlouhodobé používání není možné – pacienti ztrácejí váhu a sílu.

Wilder proto přišel s nápadem, který byl na svou dobu převratný:

„Co kdybychom tělu navodili stav hladovění, aniž by skutečně hladovělo?“

Vytvořil tedy jídelníček s vysokým obsahem tuků, nízkým množstvím sacharidů a přiměřeným podílem bílkovin. Tento způsob stravování vyvolal stejný biochemický efekt jako hladovění – tvorbu ketolátek – ale umožnil pacientům jíst a fungovat běžně. Tak se zrodila ketogenní dieta, tehdy s poměrem tuků k ostatním živinám 4:1.

Od Wildera k praxi – první úspěchy

Prvními pacienty v Mayo Clinic byli děti s těžkými formami epilepsie. Wilder a jeho tým si brzy všimli, že u mnoha z nich došlo k výraznému poklesu počtu záchvatů, někdy i k jejich úplnému vymizení. Zároveň se zlepšila jejich koncentrace, spánek i nálada. Dieta se rychle rozšířila do dalších amerických nemocnic – mimo jiné díky Dr. Mynie Petermanovi, který ji systematizoval a popsal první přesné postupy. V roce 1925 už byla ketogenní dieta součástí oficiálních léčebných metod v dětské neurologii.

Ústup a návrat ketogenní diety

Ve 40. a 50. letech 20. století přichází éra antiepileptik – fenobarbital, fenytoin, později valproát. Ketogenní dieta postupně mizí z nemocnic, považuje se za zastaralou. Zůstává jen v několika specializovaných centrech, zejména na Johns Hopkins Hospital v Baltimoru.

V 90. letech ale přichází nečekaný zlom. Rodiče chlapce Charlieho Abrahama, který trpěl farmakorezistentní epilepsií, se po neúspěchu s léky obracejí na Johns Hopkins – a právě tam znovuobjevují Wilderovu metodu. Chlapec reaguje dramatickým zlepšením, příběh se dostává do médií a stává se impulsem k renesanci ketogenní diety v celém světě.

• Rok vzniku: 1921
• Autor: Dr. Russell M. Wilder (Mayo Clinic, USA)
• Původní myšlenka: napodobit stav hladovění pomocí výživy
• Cíl: snížit výskyt epileptických záchvatů u dětí
• Znovuobjevena: 90. léta 20. století – Johns Hopkins Hospital

KETO jako lifestyle

Léčebná ketogenní dieta ≠ módní „keto“ trend

Nelze se během podrobnější studie fungování lidského mozku v kontextu s chronickou epilepsií nevyhnout otázce toxicity těžkými kovy. Postavení kovů v lidském organismu komplexně. Celostní medicína a přírodní léčitelství na toxicitu upozorňují již dlouhodobě. Je následována studiemi na univerzitách po celém světě. Vytvořily se dva tábory s naprosto odlišnými názory: vyšší množství kovů v organismu buď škodí, nebo ne. Často je názor toxického působení kovů na lidský mozek považován za konspirační teorii.
Pravdu vám neodhalím ani já. Nicméně je možné se společně podívat na prezentovaná fakta a ta si shrnout v krátkém článku.

Olovo způsobilo otravu bezpočtu dětí; rtuť má za příčinu defekt lidského plodu; je známa choroba itai-itai z rýže kontaminované kadmiem z 50. let v Japonsku - tedy dlouhodobé vystavení se působení těžkých kovů a následné karcinogenní účinky, poškození nervové či oběhové soustavy jsou status quo.

• Ano, nadměrné množství těžkých kovů v organismu má dalekosáhlé následky, mezi nimiž se vyskytují nevratná poškození.

Vědci zkoumající původ Alzheimerovy choroby našli v mozku svých pacientů (oproti těm zdravým) nadměrné plaky a neurofibrilární klubka, jejichž součástí byly i stopy mědi, železa, zinku a dalších kovů

• Zvýšené množství kovů způsobuje oslabení kognitivních funkcí, problémy s pamětí, rychlejší stárnutí. Zajímavý je rozdíl, který vykazovali jedinci se zvýšenou hodnotou kovů ve svém těle (stravě) při plnění různých paměťových testů v rozsáhlé studii Chicago Health and Aging Project (i v jiných studiích v Evropě). I když se jednalo o osoby stejného věku, výsledky testů poukazovaly na 19 letý rozdíl věku. Tedy výsledky testů osob s vyšší naměřenou hodnotou kovů v těle odpovídaly výrazně starším lidem, než byl jejich skutečný věk.

Očkování příčinou epileptických záchvatů a startérem nemoci

• Mnoho odborníků se brání tvrzení, že by vedlejším účinkem očkování mohla být epilepsie a jiná poškození mozku. Od dětských let se ale učíme posloupnosti příčiny a následku. Nelze opomenout fakt, že se nemoc u mnoha dětí objevila právě po očkování, které spustilo nepřiměřenou autoimunitní reakci.

Nadměrné množství zinku se podílí na neuronálním poškození mozku při celebrální ischemii, epilepsii a mozkovém tramatu

• Převzato z článku Roberta O. Wrighta a Andrea Bacarelliho o kovech a neurotoxicitě. Autoři doporučují hlubší výzkum zejména těhotných žen, jejich toxicity zinkem a následnému vlivu na pozdější život dítěte.