Pro přesné lokalizování epileptické činnosti mozku je vhodným vyšetřovacím zařízením MRI, tedy magnetic resonance imaging - magnetická rezonance. Při diagnostice i léčbě epilepsie se využívá velice často a je velice pravděpodobné, že se s ní setká i vaše dítě. Klasické MRI je většinou k dispozici i neurologickým oddělením a děti s podezřením na epilepsii je absolvují již při první hospitalizaci. Magnetická rezonance je tedy zobrazovací technika, která umožňuje zobrazení vnitřních orgánů (mozku) na základě elektromagnetického vlnění o vysoké frekvenci.

V dětském věku jsme vcelku zvyklí na klasifikaci ze školy. I jako dospělí býváme různě klasifikováni. Mnohdy se "škatulkování" bráníme. V rámci diagnózy a pozdější léčby epilepsie se však jedná o jiný druh klasifikace. Toto prvotní zařazení je důležité pro vhodný výběr léku a setkáte se s ním ve zprávě od neurologa (slovně nebo G40, G40.1, G40.2, atd.) 
Neustále dokola opakuji, jak je důležitý popis epileptického záchvatu. Rodiče by měli velice důsledně vypozorovat společné znaky objevující se u jejich dítěte během záchvatů. Variantou též je zachytit co nejvíce záchvatů kamerou, protože rodič většinou není lékařem a může mu ve slovním popisu něco uniknout nebo se nemusí přesně vyjádřit. 
Na druhou stranu je potřeba poznamenat, že dítě může mít záchvaty různé a můžou se měnit v čase nebo v návaznosti na podávaný medikament.




O rámcové dělení epilepsie se pokoušeli již v Babylónské říši. První modernější a komplexnější varianta se objevila dle ILAE v roce 1969. Následně byla upravena v roce 1981 a 1989. Klasifikace se stále vyvíjí a mění v návaznosti na vědeckých objevech, genetických a jiných výzkumech. Také se odborná veřejnost nemůže dohodnout a výsledkem jsou stále nové a nové návrhy pro mezinárodní klasifikaci epilepsie. Například dětské brněnské centrum pro epilepsii v článcích paní docentky Hany Ošlejškové odkazuje na klasifikaci z roku 1981 i na zjednodušenou variantu z roku 2010. Jako rodiče byste se měli s terminologií související s rozdělením epilepsie seznámit. Jednak budete lépe rozumět neurologům a také lépe popíšete záchvat vašeho dítěte.

Zjednodušeně lze tedy epilepsii rozdělit následovně (také vycházím z klasifikace z roku 1981, v současnosti se doporučuje parciální epilepsie již dále nedělit a zaměřit se na popis symptomů, nebo-li příznaků):

1. Podle etiologie /původu/
• idiopatická^* - bez prokazatelné léze, genetická predispozice, manifestace v dětství a dospívání
• symptomatická - projev jiného onemocnění (intoxikace, cévní mozková příhoda apod.)
• kryptogenní (už se moc nepoužívá) - prokazatelná léze
2. Podle klinického obrazu a EEG nálezu
1. parciální (ložiskové, fokální) - ložisko se vyskytuje v jedné z hemisfér, odkud se záchvat šíří
• simplexní = jednoduché, bez ztráty vědomí
• motorické projevy - záškuby končetin, Jacksonská motorická epilepsie apod.
• somatosenzorické nebo senzitivní - bolesti, iluze, pseudohalucinace
• autonomní příznaky - nauzea, zčervenání, bolest
• psychické příznaky - dreamy states, deja vu, depersonalizace
• komplexní = s poruchou vědomí
• navazuje na parciální simplexní záchvat
• porucha vědomí již od počátku záchvatu
2. parciální záchvat může sekundárně generalizovat - tedy z ložiska v jedné hemisféře se záchvat šíří do obou hemisfér
3. generalizované - zasaženy obě hemisféry
• absence - zahledění
• myoklonické záchvaty - rychlé svalové záškuby
• klonické křeče - záškuby se ztrátou vědomí
• tonické křeče - flexe trupu, pád
• klonicko-tonické křeče - oboje výše uvedené, historicky nazýváme grand-mal
• atonické záchvaty - ztráta svalového tonu, pád na zem, hadrový panáček
4. nezařaditelné
5. status epilpticus - dlohotrvající záchvat se ztrátou vědomí, urgentní stav

• Ošlejšková, H: Typy epileptických záchvatů. In: Dětská neurologie. [online], [cit. 9.11.2016]. Dostupný z: http://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detska-neurologie/index.php?pg=epilepsie--typy
• Berg, A. T. and Scheffer, I. E. (2011), New concepts in classification of the epilepsies: Entering the 21st century. Epilepsia, 52: 1058–1062. doi:10.1111/j.1528-1167.2011.03101.x
• Shorvon, S. D. (2011), The etiologic classification of epilepsy. Epilepsia, 52: 1052–1057. doi:10.1111/j.1528-1167.2011.03041.x
• Trinka, E., Cock, H., Hesdorffer, D., Rossetti, A. O., Scheffer, I. E., Shinnar, S., Shorvon, S. and Lowenstein, D. H. (2015), A definition and classification of status epilepticus – Report of the ILAE Task Force on Classification of Status Epilepticus. 
• The Organization of the Epilepsies: Report of the ILAE Commission on Classification and Terminology. [online], [cit. 9.11.2016]. Dostupný z: http://www.ilae.org/Visitors/Centre/Documents/OrganizationEpilepsy.pdf

Plánujete návštěvu pedagogicko-psychologické poradny s dítětem s diagnózou epilepsie? Máte smůlu, musíte se poohlédnout po SPC ve vašem kraji. V SPC, nebo-li speciálně pedagogickém centru, se totiž zabývají poradenstvím dětem se zdravotním postižením i dětem se zdravotním znevýhodněním (tedy epileptikům). Samotné poradenství se týká nejen dětí, ale i jejich rodičů, pedagogů a dalších školních pracovníků. Pedagogům vašeho dítěte SPC nabízí i supervizní služby. Primárně však první návštěva většinou vede k diagnostice dětí k jejich způsobilosti ke školní docházce.

Jak vypadá návštěva SPC? Co si připravit?

Nejprve podepíší zákonní zástupci dítěte smlouvu o spolupráci mezi SPC a rodiči a souhlas s vyšetřením dítěte. Důležité je v případě epilepsie vzít s sebou lékařské zprávy od neurologa, případně od dalších lékařů (psycholog, psychiatr). V rámci prvního setkání si pracovníci SPC prostudují lékařské materiály, aby se seznámili s aktuálním stavem epilepsie a s jejími projevy.

Připravte se na to, že v centru strávíte celé jedno dopoledne. Nejprve se pracovníci seznámí s rodiči a dítětem a společně si pohovoří o zdravotním stavu dítěte a o všech možných výkyvech v chování a zvládání jeho povinností. Promluvíte si i o socializaci a působení dítěte v rámci kolektivu.

Poté následuje prostor pro vyšetření, které se většinou rozdělí do dvou bloků a rodiče můžou jít na svačinku. Je určitě lepší, pokud je při vyšetření dítě s pedagogem nebo psychologem samo a není rušeno žádnými podněty (rodiči).

Výstupem diagnostiky - prvního vyšetření - je psychologická a pedagogická zpráva, doporučení pro rodiče i pro pedagogy pro různá opatření ve výuce a návrh metodické a supervizní spolupráce mezi školou a speciálním pedagogickým centrem. Speciální pedagog v pravidelných intervalech poté navštěvuje školu a nabízí odbornou podporu učitelům epileptického žáka, navštěvuje i přímo výuku, navrhuje realizaci individuálního vzdělávacího plánu.

Jaká doporučení lze aplikovat na výuku epileptiků?

• primárně je to jistě uvolnění pracovního tempa a respektování časté únavy - neredukuje se objem učiva, ale objem psaného textu. Dává se více času na zpracování úkolu nebo se úkol rozfázuje. Zohledňují se při hodnocení výkyvy v práci, hodnotí se zejména to, co dítě zvládlo. V případě rozfázovaných úkolů se můžou hodnotit jednotlivé kroky.
• motorický neklid - umožňují se přestávky ve výuce s pohybovým uvolněním
• multisenzoriální přístup - pro učení nových věcí se zapojuje více kanálů - zrak, sluch, hmat. Zapojují se zejména ve výuce cizích jazyků. Pohybem se například předvádí význam slov apod.
• motivace se podporuje častější pozitivní zpětnou vazbou
• zraková opora v matematice - například při pětiminutovkách dostává žák oproti ostatním navíc psané zadání před sebe na lavici
• využívání sešitů s pomocnými linkami déle než u zdravých spolužáků
• v případě potřeby se můžou vykopírovávat učebnice a pracovní listy tak, aby měly zvětšené texty a černobílou barvu - docílí se intenzivnějšího soustředění dítěte
• další speciálně pedagogické aktivity a metody (logické hry, pomůcky)

Z pozice rodiče je velice těžké epilepsii u svého dítěte bez předchozích osobních zkušeností identifikovat. Mnoho z nás nepůsobí ve zdravotnictví, ani se ve svém životě s epileptickým záchvatem nesetkalo. Přiznám se, že pro mne to byl naprostý šok! 

U našeho dítěte se zprvu neprojevil tzv. velký záchvat, který je charakteristický pádem vzad. Netušila jsem, co se s ním v noci děje. Syn vypadal spíše jako dětský herec béčkových vymítačských hororových filmů. Otevřené oči s pronikavým pohledem, který nevnímá otcovo ani matčino naléhání na zpětnou vazbu. Jakési mumlání, chrčení či syčení, silné křeče, sliny, zrudnutí, poté následující naprosté vyčerpání a spánek. Nedivím se, že i samotní lékaři ještě v 18. století považovali epilepsii za posedlost ďáblem.

Pokud vaše dítě prožívá podivné stavy během spánku či v bdělosti, je dobré si takovou záležitost zdokumentovat. Postačí nahrát na mobil nebo tablet, který míváme často při ruce. Zapsat si čas a frekvenci takových stavů a přidat podrobnější popis. Tyto informace se hodí praktickému i odbornému lékaři při prvním diferenciálně diagnostickém posouzení, tedy při určení diagnózy.

Po konzultaci s dětským praktickým lékařem je dítě s podezřením na epilepsii odesláno na specializované neurologické pracoviště. Důležitá je anamnéza dítěte. Dále subjektivní pocity, které dítě před, během nebo po záchvatu má. Definuje tzv. auru, tedy samotný počátek záchvatu s různými senzorickými či psychosenzorickými vjemy: návaly horka, pocit tlaku na hrudi, sluchové, zrakové či chuťové vjemy.
Rodiče by se měli poté soustředit na popis chování dítěte, které předcházelo záchvatu v čase až 24 hodin dozadu. Může se jednat o změny nálad, provokační faktory apod. Rodiče tak můžou lékaři nastínit tzv. prodromy záchvatu. Všechny uvedené informace pomáhají lékařům identifikovat lokaci epileptogenní zóny, místa vzniku záchvatu.

Zcela nezbytné je také EEG ("elektroencephalogram") vyšetření -  grafický záznam elektrické aktivity mozku dítěte. Takové vyšetření probíhá na několika úrovních:

• rutinní EEG, kdy se dítěti nasadí na hlavu elektrody a v bdělém stavu se zaznamenává aktivita mozku. Postupuje se od zavřených očí, přes aktivaci fotostimulací (prostě nám na dítka trochu zasvítí), hyperventilací (hluboké dýchání) a rychlém otevření očí. Cílem je provokace epileptické aktivity. U tohoto vyšetření jsme nebyli jako rodiče přítomni. Syn již byl ve věku 6ti let a vyšetření v pohodě zvládl. Je dobré dceru či syna nejdříve upozornit na to, že mu sestřičky na hlavu nanesou gel (taková srandovní marmeláda), čepičku a pak bude ležet a povídat si se sestřičkou.
• spánkové EEG - tedy záznam během spánku po tzv. spánkové deprivaci. Dítě musí zůstat dlouhou dobu vzhůru a poté se během spánku snímá elektrická aktivita mozku. Cíl je samozřejmě stejný jako v předešlém případě.
• video EEG - nejmodernější způsob vyšetření (nachází se v Centrech pro epilepsie - Dětská nemocnice Brno, Motol) - zde dochází k simultánnímu záznamu EEG a obrazu pacienta
• brain mapping

Znáte to - sotva se svým miláčkem překlenete batolecí věk a překonáte věčné nevyspání, začnete se pomalu těšit na plody své práce ve výchově a na zvyšující se samostatnost dítěte. Zároveň máte obavy z odloučení, které vás čeká s návratem do zaměstnání a s nástupem vašeho dítěte do mateřské školky. Po období, kdy se synem či dcerou trávíte prakticky 24 hodin denně, nastává čas na volbu zcela jiného rytmu celé rodiny. Nejinak tomu bylo i u nás.

Nastal kolotoč, který jsem si ani v těch nejhorších myšlenkách nedovedla představit. Práce, školka, domácnost a věčné nestíhání jednoho, nebo druhého. Prostor na pořádný spánek se tedy nijak nevrátil.

K tomu všemu se nám syn začal v noci budit. Nebyl to žádný z typických případů: "Mami, mně se zdál hrozný sen.", "Mně se chce na záchod" nebo "Mami, já se bojím tmy." Začalo to nenápadným polykáním během spánku. Pokračovalo krátkými epizodami, kdy syn ležel v jakési strnulé křeči a měl otevřené oči, aniž by nás, rodiče, vnímal. Člověk to nejdříve připisuje dětským nočním můrám nebo hledá příčinu v zásadních změnách režimu, který vstup do školky přinesl. Dokonce obviňuje sám sebe, že si to v životě neumí uspořádat a přenáší na dítě vlastní stres. Možná prostě jen potřebuje vstřebat nové zážitky a takhle se vše ventiluje v noci během spánku!

V této chvíli došlo na současný zdroj lidského vědění, internet. Začala jsem hledat příčinu, jež stála za ještě hlubším spánkovým deficitem matky i otce. Našla jsem spoustu článků a diskuzí o nočních děsech. Jedná se prý o celkem běžnou záležitost u předškolních dětí. Vždy se stejným stanoviskem: noční děsy se musí nějakou dobu vydržet. Vše prý postupně odezní. Důležitá je spánková hygiena a vytvoření rituálů vedoucích ke spánku, lapače snů apod. Jedinou pozitivní věcí na tom všem bylo snad jen to, že si syn nic ze svých nočních stavů nepamatoval.

Postupně jsme se my, rodiče, proměnili v chodící mrtvoly obsluhující základní potřeby sebe samých s ambicí hlavně se postarat o blaho našeho synka. Údajné noční běsy přerostly do stavu, v němž se nám syn budil i čtyřikrát za noc každý den, vydával při tom zvláštní zvuky, přičemž mu tekly sliny z úst. Začal se pohybovat po posteli i mimo ni. Křeče byly silnější. U mne převládl strach, že se mu něco stane, že prostě jednou zaspím a nebudu u něj včas. Obrátili jsme se tedy na naši dětskou praktickou lékařku. Cíl byl jasný, zjistit, proč naše dítě normálně nespí.

Po vyšetření na dětské neurologii, které zahrnovalo EEG záznam, byla diagnóza jasná - EPILEPSIE.
Začala zcela nová kapitola našeho života, která trvá již více než rok. Odehrálo se spoustu věcí, které mne vedly k založení blogu o dětské epilepsii.

Vrátím se ale ještě jednou zpět k nočním stavům mého syna. Jaké různé příčiny jsem brala v potaz kromě výše uvedených? S čím se rodiče mohou u svých dětí setkat?

• insomnie = nespavost - týká se spíše kojenců a batolat nebo pozdějšího dětského věku jako je období dospívání. Prodloužené usínání a nespavost nebyly projevy, které by souvisely s naším případem.
• poruchy související s dýcháním ve spánku (apnoe, OSA). Dýchání se nám zdálo v pořádku, takže jsme vyloučili.
• parasomnie všeobecně - jedná se o abnormální projevy vyskytující se během spánku, při usínání nebo buzení. Parasomnie se dělí v závislosti na stádium spánku, v němž se projevuje na:
• parasomnie v NREM fázi spánku, tedy za spánku hlubokého
• probuzení se zmateností - jak napovídá název, jedná se o probuzení se zmateností v čase i místě, vyskytuje se většinou v 1. třetině noci. U nás nepravděpodobné, protože se stavy objevovaly kdykoli během noci.
• náměsíčnost - zná asi každý, souvisí s automatickými projevy spojenými s chůzí
• noční běsy = Pavor nocturnus, sleep terrors - jako projev obstrukční spánkové apnoe, syndromu zvýšeného odporu v dýchacích cestách nebo gastroezofageálního refluxu. Byla jsem přesvědčená, že se jedná o tuto diagnózu vzhledem k synovu polykání, vztahu k jídlu obecně.
• parasomnie v REM fázi spánku, mělký spánek
• noční můry - objevují se spíše v druhé polovině noci téměř u 75 % dětí. Probuzení nicméně vede k okamžité bdělosti. To nebyl náš případ.
• izolovaná spánková obrna - svalové ochrnutí při probuzení nebo usínání
• porucha chování v REM - u dětských pacientů velice vzácné, projevuje se chováním spojeným s probíhajícím snem
• somaticky podmíněné záchvaty - druh neepileptických záchvatů, jsme opět u gastroezofageálního refluxu, který je nejčastěji diferenciální diagnózou epilepsie. Objevuje se však většinou po cca 1 hod. po jídle, potažmo v první polovině noci.
• psychické obtíže emočního charakteru, nevědomě navozované záchvaty