Postupně jsem se na blogu věnovala prvním písemným zmínkám o epilepsii v lidské historii. Podívali jsme se společně do Indie, Babylónské říše i do Řecka.
Jak byla epilepsie vnímána v následujícím období? Epilepsie byla ve středověku nazývána padavou nemocí, tedy padoucnicí. Na Hippokratovu polemiku O svaté nemoci se trochu pozapomnělo. Nebo se spíše čistě přírodovědný názor nehodil v té době převládajícímu náboženství - křesťanství. Monoteismus oprostil onemocnění starověkých pověr, nicméně nastolil myšlenku zcela založenou na posedlosti ďáblem.
Věřilo se, že tělo osoby trpící epilepsií, jenž je primárně stvořeno Bohem, obývá ďábel nebo zlí duchové, které je potřeba vyhnat prostřednictvím exorcismu. Otázky zdraví podléhaly (stejně jako mnoho jiných aspektů života jedince) víře. Cílem tedy byla očista těla Ježíšem Kristem, respektive jeho služebníky – kněžími. Exorcismus byl a je chápán jako způsob léčby „posedlé“ osoby, nikoli jako forma trestu. Ve své podstatě existuje do současnosti. Malý exorcismus je součástí křtu, kdy se jedinec zříká zlého. Velký exorcismus je rituál prováděný duchovními dle díla Rituale Romanum. Tento návod na vymítání vznikl v 17. století a v roce 1999 byl Vatikánem revidován.
Exorcismus byl postupně ve 12. století zastíněn inkvizicí, jež byla historicky vyvolána zejména z touhy po majetku. Osoby nečisté a posedlé ďáblem již nebyly léčeny formou modlitby, ale mučeny a upalovány. Tak byl exorcismus na určitou dobu odsunut do pozadí zájmu (nevymizel však úplně). Svoji obnovu zažívá od 50. let 20. století a zejména po revizi textu Římského rituálu. Jen na území České republiky působí v současnosti 8 exorcistů.
Nelze na tomto místě nezmínit případ německé studentky Anneliese Michel. Tato dívka trpěla od 16 let epilepsií patrně kombinovanou s dalším psychickým onemocněním. Velkých epileptických záchvatů prodělala několik. EEG vyšetření nicméně neprokázalo během jejího života patologii. Na základě léčby antiepileptiky záchvaty ustaly, ale Anneliese začala trpět imaginacemi, halucinacemi a silnými depresemi. Sama své stavy popisovala jako ovládání cizí silou. Rodina zažádala o exorcismus. Anneliese v té době již nepřijímala potravu, trpěla silnými křečovitými záchvaty a zdravotními problémy, mezi něž patřilo i ochrnutí. Zemřela v roce 1976 ve věku 23 let na podvýživu související s vykonáváním exorcismu. Na základě jejího příběhu byl natočen film V moci ďábla.
V roce 2003 ve Spojených státech zemřel osmiletý autistický chlapec Terrance Cottrell na následky zranění, které mu přivodil kněz během exorcismu. Obdobných případů se stalo v nedávné minulosti mnoho. A pak že středověk byl dobou temna!
Na závěr je nutno podotknout, že boj mnoha jedinců i organizací proti stigmatizaci a mýtům ohledně epilepsie je vzhledem k výše uvedeným případům zcela na místě.
Podrobnosti k tématu:
Anneliese Michel. In: Wikipedie. [online] [cit. 31.5.2017] Dostupný z:https://cs.wikipedia.org/wiki/Anneliese_Michel
Chadalíková, L: Exorcismus nebo život: Nejzáhadnější zdokumentovaný případ vymítání ďábla v dějinách. In: Reflex. [online] pub. 17.10.2016 [cit. 31.5.2017] Dostupný z: http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/75347/exorcismus-nebo-zivot-nejzahadnejsi-zdokumentovany-pripad-vymitani-dabla-v-dejinach.html
Jak byla epilepsie vnímána v následujícím období? Epilepsie byla ve středověku nazývána padavou nemocí, tedy padoucnicí. Na Hippokratovu polemiku O svaté nemoci se trochu pozapomnělo. Nebo se spíše čistě přírodovědný názor nehodil v té době převládajícímu náboženství - křesťanství. Monoteismus oprostil onemocnění starověkých pověr, nicméně nastolil myšlenku zcela založenou na posedlosti ďáblem.
Věřilo se, že tělo osoby trpící epilepsií, jenž je primárně stvořeno Bohem, obývá ďábel nebo zlí duchové, které je potřeba vyhnat prostřednictvím exorcismu. Otázky zdraví podléhaly (stejně jako mnoho jiných aspektů života jedince) víře. Cílem tedy byla očista těla Ježíšem Kristem, respektive jeho služebníky – kněžími. Exorcismus byl a je chápán jako způsob léčby „posedlé“ osoby, nikoli jako forma trestu. Ve své podstatě existuje do současnosti. Malý exorcismus je součástí křtu, kdy se jedinec zříká zlého. Velký exorcismus je rituál prováděný duchovními dle díla Rituale Romanum. Tento návod na vymítání vznikl v 17. století a v roce 1999 byl Vatikánem revidován.
Exorcismus byl postupně ve 12. století zastíněn inkvizicí, jež byla historicky vyvolána zejména z touhy po majetku. Osoby nečisté a posedlé ďáblem již nebyly léčeny formou modlitby, ale mučeny a upalovány. Tak byl exorcismus na určitou dobu odsunut do pozadí zájmu (nevymizel však úplně). Svoji obnovu zažívá od 50. let 20. století a zejména po revizi textu Římského rituálu. Jen na území České republiky působí v současnosti 8 exorcistů.
V roce 2003 ve Spojených státech zemřel osmiletý autistický chlapec Terrance Cottrell na následky zranění, které mu přivodil kněz během exorcismu. Obdobných případů se stalo v nedávné minulosti mnoho. A pak že středověk byl dobou temna!
Na závěr je nutno podotknout, že boj mnoha jedinců i organizací proti stigmatizaci a mýtům ohledně epilepsie je vzhledem k výše uvedeným případům zcela na místě.
Podrobnosti k tématu:
Anneliese Michel. In: Wikipedie. [online] [cit. 31.5.2017] Dostupný z:https://cs.wikipedia.org/wiki/Anneliese_Michel
Chadalíková, L: Exorcismus nebo život: Nejzáhadnější zdokumentovaný případ vymítání ďábla v dějinách. In: Reflex. [online] pub. 17.10.2016 [cit. 31.5.2017] Dostupný z: http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/75347/exorcismus-nebo-zivot-nejzahadnejsi-zdokumentovany-pripad-vymitani-dabla-v-dejinach.html
