V předchozím článku jsem se věnovala tématu, jak vybrat dobrou základní školu pro dítě s epilepsií a čeho by si měl rodič všímat. Opakuji, jestliže se dítě vyvíjí duševně přiměřeně svému věku, není důvod ho nepřihlásit na klasickou základní školu. Speciální třídy a školy připadají v úvahu tehdy, jsou-ĺi pro vaše dítě požadavky na něj kladené příliš vysoké. Také v případě doporučení lékaře nebo učitele. Co vás a vaše dítě čeká?
Předně setkání s třídním učitelem a nejlépe i školním psychologem. Také je dobré se s prostředím seznámit ještě před začátkem září a umožnit dítěti si školu pořádně prohlédnout a naučit se v ní orientovat. Zkusit odhalit případné spouštěče epileptických záchvatů. Ideální je dítě na školní docházku namotivovat společným vybíráním věcí do školy apod. Za nejdůležitější považuji rozptýlit případné obavy dítěte z nástupu do školy. Co je dobré zařídit nebo znát?
Školní docházka
- posaďte dítě s kamarádem ze školky, který je seznámen s diagnózou a trochu se v pomoci vašemu dítěti orientuje nebo v případě častějších záchvatů nechte dítě sedět samotné s tím, že bude odstraněna židlička na místě spolužáka
- posaďte dítě do přední lavice
- zajistěte bezpečnou cestu dítěte do školy i ze školy s doprovodem
- na školní batoh můžete umístit jmenovku s údajem o tom, že dítě trpí epilepsií, kontaktem na lékaře nebo na vás
- zvažte účast dítěte na stravování
- zvažte návštěvy školní družiny
- zvažte uložení léků ve škole tak, aby byly k dispozici v případě velkého záchvatu. Některý z pedagogů bývá většinou v první pomoci proškolen a diazepam (nebo jiný lék k okamžitému podání) lze uchovávat v lednici ve škole.
Jak je to u nás (aneb Když je skvělá paní učitelka)
- spolužáci jsou postupně nenásilnou formou seznamování s nemocí a s tím, jak pomáhat (formou výchovného dramatu, příběhů apod.)
- syn má doprovod při pohybu po škole (například na toaletu) vždy jednoho ze spolužáků
- stejně tak není sám o přestávkách
- ve třídě má vytvořen příjemný koutek, kam si může jít v případě potřeby odpočinout
- neúčastní se velkých školních akcí, kterými jsou různé přehlídky, sportovní akademie atd.
- samozřejmostí je individuální přístup v nárocích na soustředěnost a sport
- nabídka účasti na autogenním tréninku - zde záleží na typu epilepsie a reakce vašeho dítěte na hluboké dýchání, vždy je nutné prokonzultovat s dětským neurologem
- pro výuku plavání je potřeba individuální dozor - nám bylo nabídnuto, abych jezdila na plavání se synem, přičemž jsem musela být po celou dobu kurzu se synem společně v bazénu. Namítala jsem, že by stačil nepřetržitý oční kontakt a můj pohyb podél bazénu, ale podmínkou bylo, abych byla se synem ve vodě, tak jsem souhlasila. Vytvořila jsem synovi zábavný rituál, kdy jsme jezdili společně do města, kde výcvik probíhal, autem. Zašli jsme si na společnou snídani (což bylo něco netradičního, běžně snídal doma) a v poklidu se přemístili do městských lázní. Po kurzu již jel nazpět do školy s dětmi autobusem a já ještě tehdy chodila do práce, kterou jsem nicméně již opouštěla.
0 comments