Nejstarší zmínky o epilepsii

První zmínky o onemocnění epilepsií souvisí s pradávnou indickou medicínou, lze tedy předpokládat, že epilepsie se jako nemoc vyskytovala od nejstarší historie lidstva. 

V období 4500-1500 př. Kr. se v ájurvédské literatuře Čaraky Samhita nachází popis kompletního ajurvédského zdravotnického systému. Epilepsie je zde popisována jako "apasmara", což znamená "ztráta vědomí".
V díle Čaraka Samhita se popisuje epilepsie zcela detailně, včetně symptomatologie /příznaků/, etiologie /původ/, diagnostiky a léčby. Léčba byla realizována duchovní cestou a samotná diagnóza nemoci souvisela s nadpřirozenými vlastnostmi nemocného a soudobou formou náboženství.

Ajurvéda se samozřejmě nepřetržitě vyvíjí, je i v současnosti běžnou léčebnou metodou na Východě a ve velké části západního světa je považována za alternativní a komplementární druh medicíny. Způsob léčby spočívá (když se vyjádřím zcela jednoduše) v podávání bylinných přípravků, masážích a józe. Před několika lety odborné časopisy uveřejnily výsledky studie, při níž bylo v ajurvédských léčebných preparátech nalezeno velké množství těžkých kovů. Na druhou stranu antiepileptika také nejsou zcela bez následků. Svůj úsudek si na alternativní léčbu musí udělat každý sám. Tématu alternativní léčby epilepsie se však vyhýbat nebudu.

Dostatečné podklady však máme z období starověku a nachází se například v Britském muzeu v Londýně, o tom více v příštím článku ...