Nedávno jsem psala o využití marihuany při eliminaci epileptických záchvatů. Nyní se v médiích objevují zprávy o tom, že léčba epilepsie může být současně dobrou finanční investicí.
A proč by ne? Aktivní epilepsií trpí přibližně 1 % světové populace. Tito lidé užívají léky nepřetržitě po dlouhou dobu, ne-li celý život. To již stojí za investiční zájem.

Investujete-li do akcií a v hledáčku máte i některé farmakologické společnosti, vězte, že GW Pharmaceuticals (GWPH) zažívá v současné chvíli boom na akciových trzích. Důvodem je zájem ze strany investorů o lék Epidiolex. Na tomto základě vystoupaly akcie společnosti o 155 procent. Růst se může stále očekávat, protože konečné výsledky testů účinnosti léků budou známy až začátkem příštího roku. Předběžné laboratorní studie jsou nicméně velice optimistické.

O celé skutečnosti informoval na svém portálu deník E15. Celý článek si můžete přečíst zde:
http://zpravy.e15.cz/burzy-a-trhy/zahranicni-akcie/nadejny-konopny-lek-na-epilepsii-zvedl-akcie-gw-pharmaceutica-o-155-procent-1300674

První zmínky o onemocnění epilepsií souvisí s pradávnou indickou medicínou, lze tedy předpokládat, že epilepsie se jako nemoc vyskytovala od nejstarší historie lidstva. 

V období 4500-1500 př. Kr. se v ájurvédské literatuře Čaraky Samhita nachází popis kompletního ajurvédského zdravotnického systému. Epilepsie je zde popisována jako "apasmara", což znamená "ztráta vědomí".
V díle Čaraka Samhita se popisuje epilepsie zcela detailně, včetně symptomatologie /příznaků/, etiologie /původ/, diagnostiky a léčby. Léčba byla realizována duchovní cestou a samotná diagnóza nemoci souvisela s nadpřirozenými vlastnostmi nemocného a soudobou formou náboženství.

Ajurvéda se samozřejmě nepřetržitě vyvíjí, je i v současnosti běžnou léčebnou metodou na Východě a ve velké části západního světa je považována za alternativní a komplementární druh medicíny. Způsob léčby spočívá (když se vyjádřím zcela jednoduše) v podávání bylinných přípravků, masážích a józe. Před několika lety odborné časopisy uveřejnily výsledky studie, při níž bylo v ajurvédských léčebných preparátech nalezeno velké množství těžkých kovů. Na druhou stranu antiepileptika také nejsou zcela bez následků. Svůj úsudek si na alternativní léčbu musí udělat každý sám. Tématu alternativní léčby epilepsie se však vyhýbat nebudu.

Dostatečné podklady však máme z období starověku a nachází se například v Britském muzeu v Londýně, o tom více v příštím článku ...

Většinová reakce starší generace na informaci, že má vaše dítě epilepsii, je následující: "To se nesmí dívat na televizi a rozhodně ho nepouštějte na počítač!" Přiznejme si, že nadměrné sledování televize a hraní na PC není asi dobré pro žádné dítě, lepší by bylo, kdyby běhalo venku. Na druhou stranu jsme se s mužem shodli na tom, že většina našich kamarádů, kteří svoji pubertu trávili výhradně před PC, umí výborně anglicky a nijak to neovlivnilo jejich vzdělání, natož schopnosti. Možná mají malé problémy se socializací, ale být geekem je v dnešní době naopak cool. Používání PC a dalších informačních technologií se v dnešní době prakticky nevyhnete. Jak na to s diagnózou epilepsie?




Fotosenzitivní epilepsie
Tímto druhem epilepsie trpí přibližně 3 % epileptiků. Prokazuje se na běžném vyšetření EEG tzv. fotostimulací. V případě, že je vaše dítě citlivé na světelné efekty, může sledování obrazovky televize nebo monitoru vést k vyvolání epileptického záchvatu. Fotosenzitivním epileptikům se doporučuje použití speciálních, tmavě tónovaných brýlí a hygiena v používání uvedených zařízení.

Co konkrétně při sledování televize a používání PC vyvolává epileptické záchvaty?

• blikající světlo
• vysoký kontrast, černobílý obraz
• výrazné geometrické tvary - pruhy, šachovnice
• stroboskopická světla

Rozhodla jsem se na základě knihy, kterou právě čtu, podniknout malý výlet do Afriky. Světová zdravotnická organizace pokrývá asi 46 zemí Afriky, kde monitoruje přibližně 10 mil. osob trpících epilepsií. Musíme však brát v potaz špatnou infrastrukturu rozvojových zemí a velice komplikovaný přístup k datům ve zdravotnictví. 

80 % nemocných epilepsií postrádá v Africe léčbu moderními antiepileptiky, přičemž náklady na rok léčby jednoho pacienta by byly 5 $ (s ohledem na levnější možnosti léčby). Mnohdy není epilepsie léčena vůbec.

Diskriminace epileptiků je v různých částech Afriky nasnadě. Takoví lidé se nemůžou účastnit tradičních ceremonií a kmenových slavností. Své oblečení jsou nuceni prát samostatně od zbytku rodiny a kmene. Stejně tak pracovní nástroje musí být separované a nesmí se míchat. Ženy nesmí připravovat jídlo pro ostatní. Po smrti dochází běžně ke zpopelnění, ale těla osob, které během života trpěly epilepsií, jsou odnášena do hor nebo do posvátných lesů.


A nyní úryvky z praxe Jana Trachty (Lékaři bez hranic) z afrického Konga:

Zaměříme-li se na samotnou epilepsii jako nemoc, tak dědičnou není. Lze toto tvrzení považovat za společenský předsudek, který je stále hojně mezi lidmi šířen. Ve svém okolí se nicméně můžeme setkat s rodinami, u jejichž členů je výskyt epilepsie častější. Dědičné totiž mohou být predispozice k rozvoji epilepsie. Aby se nemoc projevila v celé své podobě, tak jak ji známe, musí být splněny dvě podmínky: predispozice + existence spouštěcího mechanismu. Můžeme mít tedy větší předpoklady k rozvoji epilepsie, ale pokud nedojde ke spuštění, tak se u nás nemoc neprojeví do konce života.

Velice náchylné k rozvoji epilepsie je období dětství, jelikož od narození do 8-10 let věku dítěte se mozek překotně vyvíjí. Jede si podle předem geneticky naprogramovaného schématu. Do tohoto vývoje však vstupují vnější i vnitřní vlivy. V období puberty se pak jedná hlavně o hormonální změny.


S jakými pojmy vzhledem k dědičnosti se můžete u epilepsie setkat?

• idiopatické epilepsie - geneticky podmíněné epilepsie. Zde rozhodují právě vyšší mírou genetické dispozice. Příkladem jsou noční epilepsie frontálního laloku, některé myoklonické a rolandické epilepsie či absence.

• symptomatické epilepsie - pro rozvoj nemoci jsou podstatnější vnější získané faktory. Mezi tyto faktory patří:
• v prenatálním období (v těhotenství, před narozením dítěte) - například toxické příčiny, malfunkce placenty
• v perinatálním období (během porodu a těsně po porodu) - krvácení, mechanické poškození, infekce, metabolické rozvraty, hypoxicko-ischemické stavy (nedokrvení, nedostatečné okysličení orgánů)
• v postnatálním období (po narození, během života) - encephalitidy, úrazy hlavy, toxické příčiny (alkohol), nádory, cévní příhody